Tvé tělo – tvůj hrad

Autor M. Pešková
Žánr komedie na vážné téma závislostí
Určeno od 6 do 10 let
Délka 45 minut

   Jsou lidé, kteří nemají dům ani byt, ba ani svůj vlastní pokoj. Není však živáčka, který by nebydlel alespoň sám v sobě. Je to tak, naše tělo je náš hrad. Pojďte se na něj podívat. Při neobvyklé exkurzi, za přítomnosti šašků, získáte důkazy o škodlivosti cukru, tabáku, alkoholu, prášků. Nechcete-li svůj hrad předčasně měnit v zříceninu, pak neváhejte ani na vteřinu a VSTUPTE. Komedie na vážné téma závislostí vznikla jako divadelní forma primární prevence a reflexe Dekády OSN proti zneužívání drog. Vycházejíc z přesvědčení, že s humorem jde všechno líp, jsme toto neradostné téma zpracovali v odlehčeném žánru a pomocí asociačního principu se dětem snažili zprostředkovat, jak lidský organizmus pod vlivem škodlivých látek (ne)funguje. Reakce polidštěných orgánů na legální škodliviny, destrukce těla, vize i nesmyslnost předčasné smrti jsou seřazeny do tří samostatných celků, které varují, ale zároveň přibližují alternativy zdravého životního stylu. Spojovacími prvky a průvodci na cestě po našich „hradech a zámcích“ jsou středověcí šašci, symbol kritiky panských choutek a neřestí.

   Pod názvem „Tvé tělo - tvůj hrad“ byste patrně představení věnované problémům závislosti (či přesněji řečeno: od nenápadných závislostí až po závislosti velmi škodlivé) nehledali. Také jsem v sobě měla z informace o tématu pěknou dávku skepse, ale nic z mých obav se nesplnilo. Řeknu-li vám, že jde o příběh dvou středověkých šašků navštěvujících pohádkový hrad, asi se budete divit, jak se dostanou oba protagonisté k závislosti na sladkostech, kouření či k nevhodnému užívání léků. Ale v jejich podání je to snadné - lidské tělo je zde přirovnáno k hradu se spoustou komnat, průnik nežádoucích látek předveden jako agresivní či lstivý vstup nežádoucích návštěvníků do soukromí nic netušících obyvatel hradu. Výchozím bodem možná byla forma středověké moralitky (včetně Smrtky v posledním příběhu!), kterou její aktéři s ohledem na dětského adresáta opatřili pohádkovým rámcem. Inscenace přináší spoustu loutkářských nápadů i obecných poučení, ale přitom nikde není zvednutý prst příliš ostrý a tak děti rozhodně nemají pocit nudného moralizování. Některé scénky jsou z divadelního hlediska nezapomenutelné: uklízení černých skvrn na plicích prováděné pokojskými - černoškami, jejichž výtvarná podoba je vypracována do nejmenších detailů. To je skvělá pouťová rakvičkárna, hodná nejlepších Kemményiho slavných maňáskových čísel. Nemohla jsem pamětnicky nevzpomenout ani na někdejší loutkové výstupy Zdravušky, vštěpující dětem základy ústní hygieny, a s úlevou si oddechnout, že „Piškotům“ se zdravotnickou osvětu podařilo udělat na rozdíl od Zdravušky opravdu divadelně, s vtipem, fantazií a hlavně s dobře zvládnutým rytmem celého představení.

Nina Malíková